„Takže já jsem byl z kádrově závadný rodiny a měl jsem přístup ke všem kádrovým materiálům důstojníků, což mi přišlo legrační. Ale musím říct, že jsem se i trochu bál, protože jsem nevěděl, jestli to není nějaká provokace, jestli mě pak nezavřou.“
Michal Klíma se narodil 10. ledna 1960 v Praze. Jeho otec je známý spisovatel Ivan Klíma, matka Helena Klímová působila jako novinářka a psychoterapeutka. Za normalizace patřili manželé Klímovi k protikomunistické opozici. Pro syna z takové rodiny nebylo snadné studovat, přesto Michal absolvoval Akademické gymnázium a posléze České vysoké učení technické.
Díky otci měl blízko k neoficiální kultuře a k zakázané literatuře, vydávané v exilu a v samizdatových nakladatelstvích. Během studia na gymnáziu půjčoval knihy pedagogům, kterým důvěřoval, ti je pak nechávali kolovat dál. Především ale přišel s nápadem na vylepšení samizdatového provozu: kopírovací technika tehdy nebyla dostupná, každou stránku samizdatové knihy musel někdo přepsat na běžném mechanickém psacím stroji v počtu cca sedmi kopií. Michal zjistil, že elektrické stroje, používané v úřadech, umožňují díky větší síle úderu vytvoření až trojnásobného počtu kopií, všiml si, že vyřazené stroje končí v bazarech, začal je tedy shánět a nakupovat.
Kromě literatury se věnoval i pořizování a šíření zvukových záznamů: natáčel například nepovolené písničkáře a jeho zásluhou existuje rovněž kompletní nahrávka jedné z inscenací bytového divadla Vlasty Chramostové. Protože StB chtěla činnost divadla omezit, zatýkala herce, kteří v něm působili, a také se postarala, aby se na představení nedostali diváci. Hlavní aktéři se tedy rozhodli, že představení Hra na Makbetha (Shakespearovo drama v úpravě Pavla Kohouta) nahrají: kameraman a manžel Vlasty Chramostové Stanislav Milota se postaral o obrazovou část, Michal Klíma o záznam zvuku. Nahrávka pak byla po částech propašována na Západ a nakonec ji ve Vídni ve spolupráci s rakouskou televizí sestříhal spisovatel a dramatik Pavel Kohout, mezitím vyhnaný do exilu. Pod názvem Play Macbeth se tak záznam dostal k divákům a dodnes je jim k dispozici.
Zajímavým obdobím byla pro Michala Klímu základní vojenská služba, kterou absolvoval v polovině osmdesátých let v Brně. Kvůli zdravotním problémům ji prožil jako písař v kanceláři, kde byly uloženy kádrové materiály všech vojáků včetně důstojníků. Pokoušel se namítat, že jako člověk z disidentské rodiny by na takovém místě neměl pracovat, na což mu nadřízený odpověděl, že všichni vysokoškoláci-absolventi vojenské katedry, tedy i on, jsou prověřeni. Na důkaz vyhledal Klímův osobní spis, na němž skutečně bylo velké razítko „prověřen“, avšak kdosi před něj velkými červenými písmeny připsal „ne“. Důstojník nad tím mávl rukou, a tak se kádrově nespolehlivý Klíma dál staral o kádrové spisy spolehlivých vojáků. Současně při pobytu v Brně navštěvoval tamní disidenty a tak příležitostně zaměstnával Státní bezpečnost i vojenskou kontrarozvědku.
Už před revolucí se Michal Klíma podílel na vydávání samizdatových Lidových novin, které tehdy vycházely jako měsíčník. V roce 1990 se pak stal jejich ředitelem, následně řídil vydavatelství Economia a nyní vede vydavatelství Vltava Labe Media, pod které spadají například regionální Deníky.
S Michalem Klímou se setkal studentský tým z Akademického gymnázia v Praze pod vedením učitelky Marie Bickové. Členy týmu byli Adriana Henzlová, Aneta Jarošová, Anna-Elisabeth Mesthene, Klára Nováková, Dominik Stein a Jiří Svoboda.
Studentský tým o Michalu Klímovi natočil krátký film:
Děkujeme vám všem, kteří prostřednictvím našeho portálu přinášíte do tříd důležitá a mnohdy opomíjená témata. Které lekce jsou mezi TOP10? Jaká témata jsou nejoblíbenější? A co dalšího chystáme? Přečtěte si vše o milionu přehrání v našem článku.
