JAROSLAV HAIDLER (* 1933)

Jaroslav Haidler se narodil 14. června 1933 v Liberci. Když Němci obsadili pohraničí, museli Haidlerovi jako česká rodina odejít do Říčan u Prahy, brzy po osvobození se však do severních Čech vrátili, tentokrát do Frýdlantu v Čechách, kde Jaroslav absolvoval gymnázium.

Otec byl ruský legionář a válečný invalida, matka chodila do skautského oddílu i do Sokola, ale po válce vstoupila do komunistické strany. Soužití rodičů pak komplikovaly názorové rozdíly, Jaroslav si rozuměl spíše s otcem, kterého však brzy ztratil: dle oficiální verze zahynul na počátku padesátých let při autonehodě, ale události se nejspíše odehrály jinak. Podle synových zjištění byl pan Haidler členem protistátní skupiny, která měla za úkol vyzvednout u hranic zbraně, jeden z jejích členů byl však agentem Státní bezpečnosti. Při akci došlo k přestřelce, pan Haidler byl zasažen a svým zraněním podlehl. Tuto neoficiální verzi Jaroslavovi později potvrdil otcův bývalý spolupracovník.

Jaroslav Haidler byl jako septimán vyloučen z gymnázia. Na počátku padesátých let jezdil po vsích se školním hudebním souborem Aloisie Garadžiové (první nositelka řádu práce za chov telat), jehož členové pomáhali verbovat rolníky do JZD. Jaroslav a jeho spolužák při jedné takové příležitosti varovali volyňského Čecha, který žil v obci Řasnice, že mu hrozí zatčení. Společně tehdy pojedli a popili pálenku, sedlák jim vyprávěl o poměrech v Sovětském svazu, a když se opilí vrátili ke školnímu autobusu, ředitel gymnázia je obvinil z pošpinění myšlenek socialismu. Jaroslav byl za svůj prohřešek vyloučen ze studií a nastoupil pak do frýdlantské továrny na textilní stroje Totex.

Ve fabrice pobyl jeden rok, poté jeho matka využila svého postavení a umožnila synovi návrat do školy. Ředitel tehdy zřídil internát pro politicky narušenou mládež, v němž Jaroslav strávil poslední ročník zbývající do maturity. Ani ten však nebyl snadný, protože vzpurný žák například pouštěl školním rozhlasem vysílání Svobodné Evropy. Ředitel jej obvinil z šíření protistátních letáků a z narušení tryzny za zemřelého Stalina, při níž se Jaroslav neovládl a hlasitě kýchl. Přes tyto peripetie nakonec studium dokončil.

Po maturitě opět krátce pracoval v Totexu a pak šel na vojnu. Když se vrátil, neměl možnost studovat na vysoké škole, a tak nastoupil novinářskou dráhu: díky matčiným konexím byl přijat do redakce venkovských novin Vesnice Frýdlantska. Na konci padesátých let krátce pracoval na ministerstvu vnitra jako překladatel sovětského poradce, což dnes vnímá jako svou chybu. Zkušenost z ministerstva se mu však hodila v roce 1968, kdy psal reportáže o rehabilitačních procesech -  díky práci na ministerstvu lépe rozuměl různým zákulisním praktikám.

V jednom z novinových článků se Jaroslav Haidler zabýval tzv. rentgenem na poště v Ústí nad Labem, zařízením, jímž byly kontrolovány dopisy, které pak případně zabavovala StB. V roce 1972 byl kvůli této reportáži odsouzen za vyzrazení státního tajemství. Měl jít do vězení na tři a půl roku, ale díky prezidentské amnestii si odseděl pouze šest měsíců. Po propuštění se stal vedoucím zeleniny v Povrlech, kde dodnes žije. Po pádu komunismu nastoupil Jaroslav Haidler zpátky do novin Průboj, pro něž psal už v  šedesátých letech. Z Průboje se později stal Severočeský regionální deník, Jaroslav byl krátce jeho šéfredaktorem. Dnes je v penzi. Je autorem několika knih: „Jobova zvěst“, „Očkovaný Satanem“, „Smrt na holičkách“ aj.

S Jaroslavem Haidlerem se setkal studentský tým z Gymnázia Frýdlant pod vedením učitele Tomáše Lengála. Členy týmu byli Matouš Balda, Jakub Eleš, Kryštof-Josef Rázek, Lucie Václavková a Antonín Valášek.