JAN ZEMÁNEK (* 1925 - † 2012)
„Strýcova fara nikdy nebyla v létě prázdná. Jezdívali tam rodiny a mladí lidé, vlastně všichni ti, co nemohli veřejně projevovat svoji víru. Byli to třeba vojáci z povolání, lékaři, studenti…“
Jan Zemánek se narodil 23. ledna 1925 v 
Drslavicích v rodině římských katolíků. Měl deset sourozenců. Otec si přál, aby se alespoň jeden z jeho synů stal knězem, Jan byl tedy poslán na studia k řeholní kongregaci redemptoristů, kteří byli ochotni přijímat chudé děti a podporovat je. Když mu bylo jedenáct let, nastoupil na gymnázium v Libějovicích v jižních Čechách.
Na začátku druhé světové války zemřel Janovi otec a na matce tehdy zůstala veškerá péče o děti, náklady na Janovo studium však převzala kongregace. První řeholní sliby složil v srpnu 1943 v Českých Budějovicích, v nelehké válečné době dokončoval školu ve Staré Boleslavi, maturitu dělal po osvobození na gymnáziu v Praze. Nástup komunistického režimu v únoru 1948 prožil v semináři v Obořišti u Příbrami, kde byl spolu s několika dalšími řádovými bratry v listopadu 1949 tajně vysvěcen na kněze.
Na jaře následujícího roku přepadli klášter v Obořišti členové Lidových milicí a příslušníci Státní bezpečnosti, byl vyklizen a Jan Zemánek prožil několik měsíců v internačním centrálním klášteře v Králíkách. Odtud musel v roce 1950 nastoupit na tříletou základní vojenskou službu k Pomocným technickým praporům pro politicky nespolehlivé. Po vojně pracoval mimo jiné jako účetní u vojenských staveb v Brně, dál se scházel s bratry redemptoristy, společně se snažili i v nepříznivých podmínkách tajně pokračovat v řádovém životě. Ukázalo se však, že ve společenství působil agent StB a že veškeré tajné aktivity monitorovala policie. V létě 1961 začala řeholníky zatýkat.
Jan Zemánek byl zadržen jako první a spolu s ostatními jej obvinili ze snahy o obnovu řeholního života - a rovněž ze špionáže, které se měli redemptoristé dopouštět tím, že udržovali kontakty s bratry v zahraničí, především v Polsku. V prosinci 1961 byl Jan Zemánek odsouzen ke dvanácti letům odnětí svobody za údajnou velezradu a vyzvědačství, po odvolání k Nejvyššímu soudu dosáhl snížení trestu o dva roky. Byl držen nejdříve na Mírově a posléze ve Valdicích, kde patřil k proslulému „Zvěřinci“ - tedy ke skupině kněží sdružených kolem patera Josefa Zvěřiny. Po předčasném propuštění v roce 1965 nastoupil do kamenické dílny v Uherském Brodě, bydlel u matky v nedalekých Drslavicích.
Díky politickému uvolnění za pražského jara 1968 se nakonec mohl věnovat duchovní službě. V lednu 1969 získal státní souhlas a působil jako farář v malé vsi Malměřice v západních Čechách. Snažil se pořádat akce pro děti a mládež, věnoval se mladým rodinám, které na jeho faru přijížděly z Plzně nebo z Prahy. Přes drobné ústrky působil na faře téměř dvacet let, během nichž se postupně obnovoval i život kongregace. V roce 1988 nastoupil Jan Zemánek na faru do Podbořan a ihned po pádu komunistického režimu začal ve školách vyučovat náboženství. Záhy se také stal provinciálem redemptoristů, přesídlil na Svatou Horu u Příbrami a pomáhal tak návratu řádu do oficiálního života. Několik let rovněž navštěvoval nápravné zařízení v Bytízu a věnoval se duchovní péči o vězně. V roce 2008 odešel na odpočinek do Staré Boleslavi, kde také 8. června 2012 zemřel.
S Marií Zemánkovou, švagrovou Jana Zemánka, a Janou Bičanovou, jeho neteří, se setkal žákovský tým ze Základní školy Uherský Brod pod vedením učitelky Jitky Hudečkové. Členy týmu byli Jakub Surý, Tomáš Uličný, Vendula Pobořilová, Jana Polanská a Karolína Švestková.
Žákovský tým o Janu Zemánkovi natočil krátký film: