FRANTIŠEK KALAS (* 1906 - † 1983)
„Nevěděli jsme, co se s tatínkem bude dít, kam ho odvezli, a když za čtrnáct dnů přišel poštou balík s jeho oblečením, všichni jsme mysleli, že je mrtvý. Nikdo nám nedal vědět, že je ve vězení.“
František Kalas se narodil 28. září 1906 v Letovicích u Blanska, jeho rodina se však záhy přestěhovala do Ústupu poblíž Olešnice na Moravě. Už ve třicátých letech zdědil František rodinné hospodářství, na němž pak vyrůstalo jeho osm dětí. Aktivně se zapojoval do dění v obci, za první republiky byl členem obecního zastupitelstva, v roce 1946 ho zvolili předsedou místního národního výboru.
Do Kalasova vcelku poklidného života však v roce 1952 zasáhly aktivity Josefa Matouše, podvodníka, který se představoval jako Karel, agent ze Západu. Bývalý partyzán Matouš se po válce dostal do problémů se zákonem kvůli krádežím a dalším drobným kriminálním činům. Počátkem padesátých let navštěvoval vesnice v okolí Olešnice a snažil se získávat především bohatší sedláky pro různé protistátní akce. Obvykle od nich chtěl pomoc s jídlem a noclehem, poslouchal pak západní rozhlas, tvrdil, že jako agent operuje na vlastní pěst, a žádal, aby mu sedláci získali zbraně a střelivo a vyráběli pro něj protikomunistické letáky. Svou činnost završil tím, že v Kunicích postřelil místního funkcionáře Komunistické strany Československa a místního národního výboru Josefa Šafránka. Poté zmizel, ale záhy byl dopaden a zatčen; poté udal Státní bezpečnosti všechny sedláky, kteří mu pomohli.
František Kalas byl jedním z nich. V únoru 1953 byla na základě Matoušových výpovědí pozatýkána velká skupina lidí a v dubnu s nimi proběhl veřejný soud v sokolovně v Olešnici. Soud vynesl tvrdé tresty: podvodník Matouš a jeden ze sedláků dostali trest smrti, jednou padlo doživotí, zbylých sedm obžalovaných bylo odsouzeno k celkem 98 letům odnětí svobody. Františku Kalasovi soud vyměřil trest deseti let odnětí svobody a propadnutí čtvrtiny majetku. Kromě kontaktů s Matoušem mu bylo připočteno i to, že jako předseda MNV nenahlásil černou zabijačku u jiného sedláka. Akce měla propagandistický charakter, měla zastrašit hospodáře odporující kolektivizaci a přimět je, aby vstoupili do JZD.
Nakonec František Kalas strávil ve vězení čtyři roky. Trest mu byl o rok snížen na základě prezidentské amnestie, proto v roce 1957 požádal o nové soudní řízení. Při něm dosáhl podmínečného propuštění a mohl se tak vrátit domů. Po celou dobu jeho věznění posílala jeho manželka s pomocí místního faráře prezidentské kanceláři žádosti o milost, ty však byly znovu a znovu zamítány.
Po propuštění se František Kalas živil jako řidič traktoru na státním statku. Už v šedesátých letech vypovídal u rehabilitačního soudu o tvrdých podmínkách ve vazbě i o tom, že ho vyšetřovatelé nutili k doznání násilím. Zemřel v roce 1983, plně rehabilitován byl až v březnu 1991.
S Vlastou Mahrovou, dcerou Františka Kalase, se setkal studentský tým z Gymnázia a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky Svitavy pod vedením učitele Vladimíra Velešíka. Členy týmu byli Matěj Klemša, Jaroslav Junek, Dan Svoboda, Vendula Školařová a Eliška Henzlová.