Z místa, kde žijeme | Stejné příběhy, jiná jména 2022

Mutěnický rodák Pavel Záleský aktivně tiskl a rozšiřoval ilegální náboženskou literaturu. Při jedné domovní razii jako zázrakem příslušníci STB nenašli rozmnožovací barvu pod vanou a ani adresář schovaný za svatým obrazem. Přestože STB kromě náboženských knih nenašla jiný kompromitující materiál, odvezli Pavla do tehdejšího Gottwaldova na výslech. Následoval opakující se proces, kdy příslušníci STB Pavla pravidelně při různých příležitostech zadržovali na 48 hodin. Dohromady si prožil stovky hodin výslechů. Byl také signatářem Charty 77 a jednou z hlavních osobností sametové revoluce na Zlínsku.

(výňatek ze žákovské práce o Pavlu Záleském)

Výstupy:

Celý příběh pamětníka zpracovaný studentským týmem

Doprovodné dokumenty a fotografie

Zavřít

Emir Usein Kuku, krymský Tatar a aktivista za lidská práva, založil Krymskou kontaktní skupinu, aby po roce 2014 vedl dialog s Ruskem a pokusil se omezit únosy krymských Tatarů. Čtyřiceti čtyřletý krymský Tatar Emir-Usein Kuku se již před anexí Krymu Ruskem v roce 2014 snažil bránit práva etnické muslimské menšiny a prosazoval svobodné vyznávání svého náboženství, monitoroval případy diskriminace muslimských etnických skupin a mimo jiné také bojoval za zachování hřbitova krymských Tatarů. V rámci své organizace se snažil pomáhat krymským politickým vězňům a podílel se na pátrání po pohřešovaných lidech. Byl obviněn z “plánování násilného převzetí státní moci” a převezen do nápravné kolonie. Odsouzen na 12 let vězení.

Výstupy lidskoprávní kampaně:

Žákovský dokument Pavel Záleský: Dráha 

Fotografie z lidskoprávní kampaně 

Zavřít

Vladimír Drápal, narozen 27. 3. 1964, je známý zejména pro svůj občanský aktivismus za dob socialismu, ale i po sametové revoluci. V roce 2020 kandidoval na pozici v senátu. Zasloužil si také všeobecné uznání v oblasti undergroundové kultury.

Narodil se do komunisticky orientované rodiny s matkou učitelkou češtiny a otcem právníkem, který zastával funkci předsedy národního výboru v Lounech. Když zhlédnul propagandistický pořad Atentát na kulturu, byl teprve v sedmé třídě a jeho život už nikdy nebyl stejný. I přes to, že ho právě rodiče vedli k literatuře, která se mu stala vášní, jejich vztah to neposílilo. Jeho touha po svobodném životě s věkem pouze rostla a jeho kroky stále častěji směřovaly do Prahy, kde navštěvoval přátele, kteří se mu stali druhou rodinou.

(výňatek ze studentské práce o Vladimíru Drápalovi)

Výstupy: 

Celý příběh pamětníka zpracovaný studentským týmem

Doprovodné dokumenty a fotografie 

Zavřít

Ales Puškin, běloruský malíř, divadelní umělec a perfomér, svým uměním dává najevo nesouhlas s režimem. První umělecký manifest učinil v roce 1989 a v 90. letech založil první nekomerční galerii současného umění v Bělorusku. V roce 1999 zrealizoval svou neznámější performanci s názvem “Dárek presidentovi” a za tento čin byl odsouzen na 2 roky vězení. V březnu 2021 zahájili trestní řízení proti umělci za to, že na výstavě ukázal portrét protisovětské podzemní postavy Jevgenije Zhikhara. Puškin byl společným prohlášením osmi organizací prohlášen za politického vězně.

Výstupy lidskoprávní kampaně: 

Virtuální výstava Stejné příběhy, jiná jména

Fotografie z lidskoprávní kampaně 

Zavřít

Narodil se roku 9.7. 1940 v Otinovsi, vesnici v okrese Prostějov ležící v Drahanské vrchovině. Vyrůstal v rolnické rodině s dalšími čtyřmi sourozenci. Tatínek byl otinovský rodák, maminka se na hospodářství přivdala. Byla na rozdíl od tatínka průbojnější, a tak na úřadech vše vyřizovala ona.

V únoru 1949 vstoupil po vzoru Sovětského svazu v platnost zákon o jednotných zemědělských družstvech (JZD). Zřizování JZD uvítali především nemajetní lidé bez půdy. Hospodáři, kteří svá rodinná pole spravovali po generace, ti dobrovolně pozemky, zvířata ani stroje odevzdat družstvu nechtěli. Těm největším statkářům odmítajícím vstoupit do JZD byl majetek zkonfiskován a celé rodiny byly násilně vystěhovány do vysídleného pohraničí. Menší rolníci byli ke vstupu do JZD přesvědčováni nejrůznějšími nátlakovými metodami, které rodina pana Jančíka po mnoho let zažívala na vlastní kůži.

(výňatek ze žákovské práce o Josefu Jančíkovi)

Výstupy: 

Celý příběh pamětníka zpracovaný studentským týmem

Doprovodné dokumenty a fotografie 

Zavřít

Eduard se narodil 30. ledna 1990. Je synem Vitara Babaryka, který kandidoval v roce 2020 na prezidenta, oba jsou teď ve vězení. Eduard se podílel na otcově kampani a taky vytvořil několik iniciativ, aby zvýšil transparentnost voleb. Podle KGB otec Eduarda je „hlavou nezákonných aktivit“, v důsledku čehož bylo z účtu Belgazprombank (Eduardův otec zde byl ředitelem) vybráno více než 430 milionů dolarů. Ještě podivnější je situace u Babarykova syna Eduarda, který podporoval svého otce ve volebním klání a vedl jeho skupinu. V Belgazprombank nepracoval, ale byl také obviněn. A je to také oficiálně „tajemství vyšetřování“. Eduard je pravděpodobně zadržen, protože je synem svého otce.

Výstup lidskoprávní kampaně:

Výstava Josef Jančík a Eduard Babaryka

Zavřít

Pan Dvořáček se narodil 24.října roku 1929 a zemřel 16.ledna roku 1988 ve Šlapanicích. Už od malička měl talent a nadání k malování. V únoru roku 1948 se Zdeněk přidal do ilegální protikomunistické skupiny pod krycím názvem Brno-POP. Byl pověřen tiskem protistátního časopisu Plamen a tajných informací, které byli posílány do USA. S tiskem mu pomáhala jeho budoucí žena Irena Zástavová (9.února 1929). Těsně před Vánoci roku 1953 Zdeňka zatkli komunisté za velezdradu. Od toho momentu se komunisté pokoušeli přimět jeho budoucí ženu, aby jim podepsala jisté doznání, ona se ale držela rady její kamarádky: „Nikdy jim nic nepodepisuj!“  Zdeněk byl odsouzen k pěti letům v jáchymovských uranových dolech. V důsledku zatčení ale musela být zrušena ohlášená svatba s Irenou, plánovaná na leden 1954. Půl roku před vypršením trestu jeho organismus zkolaboval. Skončil ve vězeňské nemocnici, kde bojoval o život. Přežil, avšak následky ozáření si s sebou nesl po zbytek života. Po návratu z vězení a nemocnice si Zdeněk vzal Irenu za ženu a konečně začal malovat

(výňatek ze žákovské práce o Zdeňku Dvořáčkovi)

Výstupy: 

Celý příběh pamětníka zpracovaný studentským týmem 

Zavřít

Soud v druhém největším ruském městě Petrohradu poslal do vyšetřovací vazby umělkyni Aleksandru Skochilenko za využití přelepených cenovek v městském obchodě k šíření informací o nevyprovokované invazi Moskvy na Ukrajinu. Ve vězení navíc čelí těžkým podmínkám, které přímo ohrožují její zdraví. Může být odsouzena až na 10 let. Dvaatřicetiletá umělkyně je obviněna z toho, že 31. března nahradila cenovky v supermarketu útržky papíru obsahující dle oficiálních ruských kanálů „vědomě nepravdivé informace o použití ruských ozbrojených sil.“ Byla obviněna z diskreditace ruské armády. Aleksandra v soudní síni řekla, že její činy byly o propagaci míru, zatímco při jednání ji lidé chtěli přesvědčit, že udělala něco špatného. Zároveň ale dodává: „Ale když jsem viděla, že mě přišlo podpořit tolik lidí, cítím, že to co jsem udělala, nebylo špatné, bylo to důležité.“

Výstupy: 

Žákovský dokument o Zdeňku Dvořáčkovi

Panel na podporu Aleksandry Skochilenko 

Zavřít

S šikanou komunistického režimu se Jiří Kvapil setkal už na základní škole, kdy namísto pionýra chodil do náboženství. V roce 1968 obnovoval skauting v rodné Olomouci, zapojil se i do protestních akcí po srpnové okupaci. Navzdory soustavnému nátlaku ze strany režimu a hrozbám perzekucí se Jiří Kvapil nikdy nevzdal své víry a neustoupil ze svých přesvědčení. Vysoké učení technické v Brně opustil po roce, když vycítil, že akademická svoboda na škole skončila. Po návratu z vojny se oženil, narodily se mu tři děti. I přes hrozbu represe vedl tajnou skupinu náboženské výchovy. Sám navštěvoval tajné teologické semináře a 14. září 1986 byl vysvěcen na katolického kněze východního obřadu. V aktivitách s dětmi a mládeží pokračoval i po sametové revoluci.

Celý příběh pamětníka zpracovaný formou rozhovoru

Zavřít

Ukrajinský historik a religionista je autorem více než padesátky historických prací. Ihor je mezinárodně uznávaný akademik, žil v Doněcku a snažil se aktivně zabránit nástupu separatistů k moci. Na území ovládaném separatisty zůstával i kvůli péči o postiženého dospělého syna. Snažil se organizovat dialog mezi křesťany a muslimy. V minulosti pracoval jako religionista pro doněckou oblastní administraci, později přednášel na univerzitě. Angažoval se také v obnově kozáckého hnutí.

Výstupy:

Studentský dokument o panu Kvapilovi 

Výstava v prostorách školy

Zavřít