Já v normalizaci - reflexe filmu Normalizační loutka v kreativním zpracování jihlavských gymnazistů
"Subjektem dějin je člověk, který je prožívá."
"Byť nemohou být výpovědi pamětníků nikdy plně objektivním zobrazením minulosti, tak pro žáky gymnázia mi přišla zvolená forma jako vhodná, a to z několika důvodů. Jednak pro lepší pochopení tématu, než by bylo předání informací vyučujícím či z naukových zdrojů, jednak ze socializačního hlediska, kdy právě adolescenti mívají ke svým rodičům „daleko“ a právě vzpomínky na stejný věk mohou obě skupiny sblížit, navíc s přesahem do historických reálií.
Tento záměr se snad i podařil, což žáci reflektovali při zpětné vazbě na hodině i v rámci dotazníku." říká Mgr. Jaroslav Taras z Gymnázia Jihlava.
Jak jsme postupovali
V rámci MFNŠ jsme zhlédli film Normalizační loutka a následně proběhla beseda s pamětníkem.
Toho jsem záměrně vybíral tak, aby mu v normalizační době bylo stejně jako žákům (15-16 let). Žáci již dopředu věděli, že následně budou mít za úkol vytvořit obraz sebe sama v normalizačních kulisách a pokud možno přenést své současné zájmy, aktivity apod. do reality 70. a 80. let.
Studentům jsem zadal volnou formu zpracování, i když některé záležitosti měli pevně zadané: např. počet dobových zkratek, organizací, titulů osob, výrobků....
Zkušenost s aktivitou
I z přiložených zpětných vazeb (níže přiložen pouze výběr) vyplývá, že aktivita se setkala s povětšinou pozitivními ohlasy a žákům daná forma vyhovovala. Ocenili volnost zadání, někteří zmiňují i to, že daná forma pro ně měla větší přínos a paměťový dopad než fakta např. z učebnice, které se často týkají tzv. velkých/politických dějin.
Věk žáků: 15-16 let
Časová dotace: 2 x 45 min. ve škole (projekce filmu Normalizační loutka z portálu JSNS.cz, následně diskuse s pamětníkem – Petr Palovčík), následná domácí práce na zadaném úkolu (časová dotace cca 14 dnů)
Ukázka realizace
Většina žáků si zvolila psanou podobu (nejčastěji deník, vypravování či filmový scénář), nechyběly ani plakáty, koláže, audio či video nahrávky. Následně šly nejpovedenější práce na nástěnku a společně jsme shrnuli práci se zadáním. Drtivá většina žáků se ptala rodičů na dobu normalizace, někteří zakomponovali jejich vzpomínky do příběhu, někteří se dozvěděli i něco nového, co do té doby o svých rodičích nevěděli.
Zpětná vazba od studentů
- "Touhle aktivitou jsem měla možnost se o době normalizace dozvědět více, než jen kdybychom se o ní učili. A když o tom slyším od rodičů, působí to reálněji, lépe si to umím představit."
- "Díky této aktivitě jsem měla možnost se s rodiči pobavit o jejich zkušenostech z té doby. Přiznám se, že jinak by mě asi samotnou nenapadlo se jich na toto období nějak podrobně vyptávat, což by byla strašná škoda, jelikož jsem se dozvěděla hodně zajímavých poznatků a historek z jejich vyrůstání v normalizaci."
- "Bylo pro mě hodně zajímavé, jak toto období prožívali rodiče. Dost jsem toho už věděl. Bylo dobré, že jsme si mohli vybrat, jakou formou to chceme udělat."
- "Myslím si, že zpracování literárního útvaru nás donutilo skutečně si zjistit stav situace v daném období, díky čemuž nám je celé téma bližší, než kdybychom si např. pouze přečetli článek z učebnice. Zadání bylo zároveň dosti otevřené tomu, aby si každý mohl vybrat formu, která mu vyhovuje nejvíce a díky které může tématu lépe porozumět."
- "Hodně mě to bavilo. Dozvěděla jsem se toho mnohem víc, než jsem si myslela, že se dozvím."
- "Líbilo se mi, že jsme si mohli zpětnou vazbu na film a pamětníka zpracovat libovolně. Také právě program s filmem a pamětníkem mě bavil."
- "Tato práce mě moc bavila. Dozvěděla jsem se o době mnoho informací a udělaly jsme si s mamkou hezký večer. Přinesla ze sklepa staré dopisy a všechno se hezky doplňovalo."
- "Líbil se mi formát zpracování (text, výkres...). Přijde mi to lepší, než si psát samostatný zápis. Víc jsem se o to musela zajímat a tím více se mi toho vrylo do paměti."