Věřím, že více světla potřeba nebude
„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“
"Tento výrok anglického renesančního básníka Johna Donna neztrácí svou nadužívaností nic ze své naléhavosti a je mi celoživotní inspirací při mé práci učitele“, říká Mgr. Martin Volný ze SOŠ Karlovy Vary. Ve svém příspěvku píše, jak se svým studentům pokusil s pomocí filmu a materiálů JSNS přiblížit příběh Jana Palacha.
Jak jsme postupovali
Pro učně vybírám především silné lidské příběhy, které je mohou inspirovat, vyvolávají emoce, podněcují k diskuzi a především ukazují, jakou moc může mít čin jednotlivce.
Projekce filmu Věřím, že více světla potřeba nebude s aktivitou byla původně naplánována na dvě vyučovací hodiny ve dvou po sobě jdoucích dnech. Protože však nečekaně jedna hodina žákům odpadla a přesun celé aktivity by neumožnil odučit téma ještě před výročím Palachovy smrti, rozhodl jsem se pro zkrácení celé projekce. Film jsme si promítli od začátku do 15. minuty, aby žáci lépe porozuměli dobovým okolnostem, které Jana Palacha k jeho činu dohnaly, dopadům na jeho blízké i ohlasu, který veřejnost vytrhl z její normalizační letargie. Střihem jsme se přenesli do 33. minuty a doby nedávné, která rámuje význam Palachova odkazu.
Zkušenost s aktivitou
Do práce s Aktivitou se zapojila většina žáků. Článku v Rudém právu příliš nerozuměli, dokázali však rozklíčovat, že to byl záměr komunistické propagandy. A jaký článek o Janu Palachovi by si chtěli přečíst? Měl by obsahovat fotky, výpovědi svědků, motivy Palachova činu, které jim v původním textu chyběly, a emoce.
Pro reflexi celé lekce jsem vybral Dopis/ R.A.F.T. Zajímalo mě, na kolik dokáží být učni empatičtí a vzít v úvahu kontext doby. Místo dopisu však měli napsat zprávu do chatu, což je jim bližší rozsahem i formou. Na závěrečnou reflexi však nedošlo, zmínka o invazi vojsk Varšavské smlouvy a její paralele se současnou ruskou agresí na Ukrajině vyvolala nesouhlasnou reakci žáků, kteří poukázali na skutky Američanů, konkrétně na podle nich zbytečný nálet na plzeňskou škodovku v samém závěru války nebo na americkou základnu na Slovensku…
Největší boj je pro mě vždy neznámý terén: nikdy nevím, jaký průběh bude hodina mít. I když v tomto případě vzbudilo rozdílné reakce srovnání srpnové invaze se současným děním, mohu říci, že i tato hodina a zhlédnutý film podnítily žáky k zamyšlení, seznámily je s významem Palachova činu a potvrdily, že má smysl s těmito materiály pracovat.
Věk žáků: 17 let
Časová dotace: 45 minut
